Jednohaléř 1986

Během krátké doby co existuje tato webová stránka jsem dostal hned několik dotazů ohledně jedné zvláštní mince. Je jí jednohaléř z roku 1986. Rád bych se s vámi podělil o to co o ní vím. Numismatici tuto minci dobře znají. Nepatří k drahým mincím, na burzách v ražebním lesku nestojí více než 5 Kč, často se objevuje i v různých konvolutech, tedy prakticky zadarmo. Řeklo by se obyčejná nezajímavá československá mince. Ale ... To "ale" je podstatné. Všichni (nebo aspoň většina z nás) si pamatujeme na těch pár posledních let před listopadem 1989. V běžném oběhu byly drobné mince 5, 10, 20 a 50 haléřů a 1, 2 a 5 Kčs. Na pětníky se už moc nepočítalo, v restauracích se spropitné zaokrouhlovalo na celé koruny. Na černém trhu stál 1 dolar 25 Kčs. Tak proč najednou jednohaléř vydaný v roce 1986? Taková mince přece nemohla mít žádný význam, zvlášť když oficiálně platných jednohaléřů ročník 1962, a těch starších se státním znakem Československé republiky, bylo v bankách dost (zvláště když se nepoužívaly :-). Pokusím se tento problém objasnit s přihlédnutím k absurditám reálného socialismu. Vydávání jednohaléřových mincí se socialistickým státním znakem bylo právně upraveno vyhláškou ministra financí o vydání bankovek po 25 Kčs a mincí po 1 haléři nového vzoru a stažení bankovek po 25 Kčs vzoru 1953 č. 43/1962 Sb. Podle tehdy platné právní úpravy mohla SBČS vydávat oběžné (tedy i jednohaléřové) mince každý rok. V letech 1953-1960 byly jednohaléřové mince skutečně vydávány každoročně. Po změně názvu státu a státního znaku na socialistický byly jednohaléře vydány poprvé v roce 1962. Tehdy bylo vydáno velké množství těchto mincí do (skutečného) oběhu. Následně v roce 1963 bylo vyraženo omezené množství jednohaléřových mincí k doplnění oběhu (ročník 1963 je relativně vzácnější než 1962, zatímco haléř 1962 nestojí ani korunu, za 1963 zaplatíte na burze někdy i třeba korun dvacet). Potom dlouhých 25 let nebyly haléře vydány. Mezitím se změnil vzor ostatních mincí znějící na haléře (ze "sovětského" vzoru - velkých hliníkových na malé "pozdně socialistické"), přestaly platit trojhaléře a lidé na platnost jednohaléřů prostě zapomněli, nikdo je nepoužíval. Tak proč najednou haléř 1986? Rozumový důvod se hledá těžko. Jakési vysvětlení jsem našel v dobovém tisku (bohužel ten výstřižek už nemám, takže musím spoléhat na paměť). Matně si pamatuji, že se článek jmenoval "Platnost jednohaléřových mincí". Tehdy se tvrdilo, že vyúčtování životních nákladů (např. elektřiny) je počítáno s přesností na 1 haléř. A soudruh občan má tedy právo na vrácení přeplatku byť jediného haléře. Proto musí mít poštovní doručovatelky, které vyúčtování provádějí, možnost jednohaléřové mince vrátit. A protože prý není dost haléřů z let 1962 a 1963 (a starších s "kapitalistkým" znakem, které také platily - pozn. autora), a protože by jim občané vlastně nemuseli věřit (jsou staré a všechny ostatní mince kromě 1 Kčs z té doby již neplatí), vyrazíme nové haléře s ročníkem 1986. To že ražba jedné mince stojí mnohem více než jeden haléř samozřejmě nikoho nezajímalo. (Někde jsem četl, že ražba pětníku který byl velikostně podobný, stála v roce 1988 6 haléřů). No a ještě jednu perličku, o které sběratelé také samozřejmě vědí. Toho, že se jednohaléřem neplatí, zatímco tyto mince oficiálně platí :), využila (zneužila?) SBČS v letech 1991-1992 a vyrazila jednohaléře s federálním znakem ke sběratelským účelům - mince byly vkládány do mincovních sad oběžných mincí.

Přehled ražených jednohaléřů

S tradičním čs. znakem	Se socialistickým znakem	S federálním znakem
1953	1962	1991
1954	1963	1992
1955	1986
1956
1957
1958
1959
1960

Ostudná tisícilira

Počátkem roku 1998 jsem narazil na další numismatickou zvláštnost. Tentokrát ze zahraničí. V průběhu roku 1997 zavedla Itálie novinku - bimetalickou tisíciliru. Vždy» už taky bylo na čase! 1000 lir odpovídá cca 1 německé marce, tedy asi osmnácti korunám. A pro italskou národní banku muselo být věru velmi nehospodárné udržovat v oběhu velké množství bankovek tak nízkého nominálu (životnost bankovky v oběhu je mnohonásobně nižší než životnost mince).

Italové přišli s geniálním futuristickým nápadem na výtvarné provedení mince. Na líci mince vyobrazili mapu Evropy - potažmo mapu Evropské unie, jíž jsou členy. Opravdu dobrý nápad! Jenže chybička se vloudila. Výtvarník mapy pozapomněl na to, že počátkem devadesátých let došlo ke sjednocení Německa a zakresli mapu tohoto státu bez území bývalé NDR! Po vyražení mince se na to samozřejmě přišlo. Přišlo se taky na to, že na mapě chybí např. Lucembursko. Ale tam se to dá při jeho rozlehlosti pochopit.

Celý náklad mincí měl být tedy zničen a mince byla znovu vyražena - již se správnou mapou. Ale to bychom nesměli být v Česku - teda v Itálii, ale v tomto případě to výjde nastejno. Nejenže nebyl zničen celý náklad, část mincí se dostala dokonce do běžného oběhu! Zřejmě omylem, případně jako důsledek kriminálního deliktu. Z chyboražby se stala docela vyhledávaná numismatická zvláštnost. V Čechách na burze stojí kolem 150 Kč za kus, na Internetu se dá sehnat i za tři dolary (plus poštovné, vyplatí se tedy až pro více kusů). Opravená mince je už skutečně v pořádku.

Mimochodem ale nezdá se vám trochu divné, že Italové pojali mapu Evropy tak, že nezobrazili ani celé území Itálie?

Ostatně podívejte se na obě mince sami:

Federální desetikoruny 1993

Jedním z nejčastějších dotazů, které v poslední době dostávám, je dotaz na cenu "federálních" desetikorun s datem 1993. Nejprve si připomeňme základní fakta. SBČS začala vydávat kovové oběžné desetikoruny od roku 1990. Myšlenka vydávání sice oběžných, ale přece jen trochu sběratelsky zajímavých mincí, které by se čas od času (případně každoročně) obměňovaly motivem, nebyla nijak revoluční. Např. SRN vydává takové dvoumarky, Rakousko dvaceti- a padesátišilinky, Francie jedno-, dvou-, pěti-, deseti- a dvacetifranky, bývalý Sovětský svaz jednoruble (ale v roce 1967 i drobné kopejky), Velká Británie jednolibrové mince (nově ale už i dvoulibry) a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat.

V roce 1990 tak byla vydána 10 Kčs s portrétem T.G. Masaryka. (mj. jednalo se o jednu z prvních mincí s novým federálním znakem). V následujícím roce 1991 byla vydána "slovenská" mince 10 Kčs s portrétem M.R. Štefánika, v roce 1992 následovala 10 Kčs s portrétem A. Rašína. V roce 1992 byly vyraženy dvě z těchto mincí s rokem 1993 - a to 10 Kčs s portréty Masaryka a Štefánika. Do toho ale přišlo rozdělení státu. Mince už byly naraženy s rokem 1993 a stát se měl od ledna rozdělit. Co tedy udělat s těmito mincemi? Tato situace byla vyřešena šalamounsky. Koncem roku 1992 byla vydána vyhláška Státní banky č. 463/1992 Sb. o dalším vydání mincí po 10 Kčs s tím, že tyto mince budou nadále vydávány každoročně a letopočet na nich bude obměňován. Vyhláška předpokládala vydání i desetikoruny s datem 1993 a s portrétem A. Rašína. Ta však nebyla dána do oběhu. Vzhledem k tomu, že vyhláška vstoupila v platnost dnem vyhlášení (15.10. 1992), bylo zlegalizováno daní do oběhu obou již naražených desetikorun s datem 1993 (tj. s ročníkem, kdy ČSFR již neexistovala).

A jak je to s tou cenou? Inu nevalně. Desetikorunové mince obíhaly v obou státech i nějaký čas po rozdělení měny (i ty s datem 1993). Vzhledem k tomu, že se lidé domnívali že půjde o vzácnost (mince státu, který neexistoval), paradoxně se jich hodně dochovalo. Všichni je chtěli v budoucnu prodat (znám jednoho numismatika který jich schovával 1000 kusů - nyní si rve vlasy že udělal dost špatnou investici). Když vám dneska někdo za desetikorunu 1993 s Masarykem nebo Štefánikem nabídne dvacet korun, máte štěstí. Já osobně je stále s úspěchem kupuju na burze za nominál, někdy i za 8 Kč za kus.

Seznam ražených 10 Kčs mincí vydaných SBČS

Masaryk	Štefánik	Rašín
1990 M.R	1991	1992
1990 M.R. (2 var.)	1993
1990 RONAI
1993